Jak je již v Den české státnosti dobrou tradicí, závodníci ze všech koutů Šumavy a přilehlého okolí se sešli v Železné Rudě. Aby byla naplněna historická symbolika, přesunuli pořadatelé podzimní závod již druhý rok po sobě z okolí Debrníku na běžkařské tratě na Belvederu. Trať tak vede v nadmořské výšce 935, případně 929 metrů nad mořem, což odpovídá roku skonání sv. Václava. Někteří závodníci mají ke konci závodu ve tváři i podobný výraz, jako patron české země na schodech kostela ve Staré Boleslavi.
Oproti minulému ročníku přivítalo všechny účastníky příjemné babí léto a Velký Javor zahalený do mlžného oparu. Jaký to rozdíl proti loňskému výhledu na zasněžené sjezdovky! Součástí programu byly i tradiční dětské běhy, kterých se účastnili zejména závodníci z okolních sportovních oddílů. Na dospělé čekala trať o přibližné délce 5,5 km. Jedná se o jednu z běžecky nejzábavnějších tratí, kde ani jediný metr nevede po rovině. Na těchto cestičkách údajně v zimě běhají místní běžkaři, nicméně někteří závodníci přiznali, že v sebězích by měli problém i na lyžích sjezdových. Celý závod se vydařil a počet startujících žen dost možná předčil počet mužského osazenstva. Výsledky by měli pořadatelé zveřejnit v nejbližší době a prozatím jedinou výsledkovou perličkou budiž celkové vítězství Martina Jakše, který je bývalým úspěšným reprezentantem ČR v běžeckém lyžování.
Na závěr si dovolím zveřejnit osobní zážitek, který by neměl zapadnout. V průběhu závodu jsme se ve tříčlenné skupince přetahovali o celkové páté místo. V ten moment se mi stala pro závodníka nejtrapnější věc – rozvázala se mi tkanička. Zastavit by znamenalo ztratit cenné vteřiny a darovat soupeřům zásadní psychickou výhodu. Z toho důvodu jsem chtěl běžet dál, ale oba moji soupeři mne vyzvali, ať neriskuju a botu si zavážu, že na mě počkají. Tak se skutečně stalo a paradoxně jsem oba dva v náročném finiši předběhl. Oba kluci mohli běžet dál a porvat se o umístění jen mezi sebou, ale rozhodli se udělat tohle příkladné gesto fair play! Osobně je to pro mě zážitek, který převyšuje jakékoliv výsledky a úspěchy a budu si ho pamatovat hodně dlouho. Poděkování patří Davidovi Jandovi z SDH Malá Víska a Petrovi Gothovi z Břas. Díky kluci!
Michal Král
Výsledky
Jak je již v Den české státnosti dobrou tradicí, závodníci ze všech koutů Šumavy a přilehlého okolí se
sešli v Železné Rudě. Aby byla naplněna historická symbolika, přesunuli pořadatelé podzimní závod již
druhý rok po sobě z okolí Debrníku na běžkařské tratě na Belvederu. Trať tak vede v nadmořské výšce
935, případně 929 metrů nad mořem, což odpovídá roku skonání sv. Václava. Někteří závodníci mají
ke konci závodu ve tváři i podobný výraz, jako patron české země na schodech kostela ve Staré
Boleslavi.
Oproti minulému ročníku přivítalo všechny účastníky příjemné babí léto a Velký Javor zahalený do
mlžného oparu. Jaký to rozdíl proti loňskému výhledu na zasněžené sjezdovky! Součástí programu
byly i tradiční dětské běhy, kterých se účastnili zejména závodníci z okolních sportovních oddílů. Na
dospělé čekala trať o přibližné délce 5,5 km. Jedná se o jednu z běžecky nejzábavnějších tratí, kde ani
jediný metr nevede po rovině. Na těchto cestičkách údajně v zimě běhají místní běžkaři, nicméně
někteří závodníci přiznali, že v sebězích by měli problém i na lyžích sjezdových. Celý závod se vydařil a
počet startujících žen dost možná předčil počet mužského osazenstva. Výsledky by měli pořadatelé
zveřejnit v nejbližší době a prozatím jedinou výsledkovou perličkou budiž celkové vítězství Martina
Jakše, který je bývalým úspěšným reprezentantem ČR v běžeckém lyžování.
Na závěr si dovolím zveřejnit osobní zážitek, který by neměl zapadnout. V průběhu závodu jsme se ve
tříčlenné skupince přetahovali o celkové páté místo. V ten moment se mi stala pro závodníka
nejtrapnější věc – rozvázala se mi tkanička. Zastavit by znamenalo ztratit cenné vteřiny a darovat
soupeřům zásadní psychickou výhodu. Z toho důvodu jsem chtěl běžet dál, ale oba moji soupeři mne
vyzvali, ať neriskuju a botu si zavážu, že na mě počkají. Tak se skutečně stalo a paradoxně jsem oba
dva v náročném finiši předběhl. Oba kluci mohli běžet dál a porvat se o umístění jen mezi sebou, ale
rozhodli se udělat tohle příkladné gesto fair play! Osobně je to pro mě zážitek, který převyšuje
jakékoliv výsledky a úspěchy a budu si ho pamatovat hodně dlouho. Poděkování patří Davidovi
Jandovi z SDH Malá Víska a Petrovi Gothovi z Břas. Díky kluci!
Michal KrálJak je již v Den české státnosti dobrou tradicí, závodníci ze všech koutů Šumavy a přilehlého okolí se
sešli v Železné Rudě. Aby byla naplněna historická symbolika, přesunuli pořadatelé podzimní závod již
druhý rok po sobě z okolí Debrníku na běžkařské tratě na Belvederu. Trať tak vede v nadmořské výšce
935, případně 929 metrů nad mořem, což odpovídá roku skonání sv. Václava. Někteří závodníci mají
ke konci závodu ve tváři i podobný výraz, jako patron české země na schodech kostela ve Staré
Boleslavi.
Oproti minulému ročníku přivítalo všechny účastníky příjemné babí léto a Velký Javor zahalený do
mlžného oparu. Jaký to rozdíl proti loňskému výhledu na zasněžené sjezdovky! Součástí programu
byly i tradiční dětské běhy, kterých se účastnili zejména závodníci z okolních sportovních oddílů. Na
dospělé čekala trať o přibližné délce 5,5 km. Jedná se o jednu z běžecky nejzábavnějších tratí, kde ani
jediný metr nevede po rovině. Na těchto cestičkách údajně v zimě běhají místní běžkaři, nicméně
někteří závodníci přiznali, že v sebězích by měli problém i na lyžích sjezdových. Celý závod se vydařil a
počet startujících žen dost možná předčil počet mužského osazenstva. Výsledky by měli pořadatelé
zveřejnit v nejbližší době a prozatím jedinou výsledkovou perličkou budiž celkové vítězství Martina
Jakše, který je bývalým úspěšným reprezentantem ČR v běžeckém lyžování.
Na závěr si dovolím zveřejnit osobní zážitek, který by neměl zapadnout. V průběhu závodu jsme se ve
tříčlenné skupince přetahovali o celkové páté místo. V ten moment se mi stala pro závodníka
nejtrapnější věc – rozvázala se mi tkanička. Zastavit by znamenalo ztratit cenné vteřiny a darovat
soupeřům zásadní psychickou výhodu. Z toho důvodu jsem chtěl běžet dál, ale oba moji soupeři mne
vyzvali, ať neriskuju a botu si zavážu, že na mě počkají. Tak se skutečně stalo a paradoxně jsem oba
dva v náročném finiši předběhl. Oba kluci mohli běžet dál a porvat se o umístění jen mezi sebou, ale
rozhodli se udělat tohle příkladné gesto fair play! Osobně je to pro mě zážitek, který převyšuje
jakékoliv výsledky a úspěchy a budu si ho pamatovat hodně dlouho. Poděkování patří Davidovi
Jandovi z SDH Malá Víska a Petrovi Gothovi z Břas. Díky kluci!
Michal Král
